Jedinečná planeta - Země
Mesíc a jeho zatmení
Planety Sluneční soustavy
Objevy
Kartografie
Určování zeměpisné polohy
Litosféra
Pedosféra
Atmosféra
Hydrosféra
Biosféra
Austrálie, Oceánie, Mikronésie, Arktida, Antarktida
Afrika

TESTY

1. Jedinečná planeta - Země

Naše planeta Země je vzácný klenot ve vesmíru. Pozorována z vesmíru se jeví se svou modrou oblohou a s bílými oblaky jako naprosto nejvábnější objekt. Když se v okně kosmické lodi objeví jako obrovská koule Země, astronauti ji nadšeně fotografují.

Země je pátá největší planeta sluneční soustavy a třetí v pořadí podle vzdálenosti od Slunce. Země je sféroid, který je v oblasti pólů nepatrně zploštělý. Pomocí družicového pozorování byly v tvaru Země objeveny další nepatrné nepravidelnosti. Hmotnost Země je přibližně 5,98 x 10 kg. Její povrch je asi 510 000 000 km2. Rozměry Země jsou (přibližně) obvod rovníku přes 40 000 km, průměr rovníku 12 750 km.
Oceány a moře pokrývají přibližně 71 procent povrchu Země, přičemž pro pevninu zbývá 149 000 000 km2.

Země se otáčí kolem své osy, čímž je způsobeno střídání dne a noci. Sluneční den střední se rovná 24 hodinám, což je doba, která uplyne mezi okamžiky, kdy se pozorovatel na libovolném místě na Zemi opět dostane do stejného postavení vzhledem ke Slunci. Tropický rok, který je odvozen od návratu určitého období, je časový interval mezi dvěma po sobě jdoucími průchody slunce jarním bodem (jarní rovnodenností) a v průměru trvá 365 dnů, 5 hodin, 48 minut a 46 vteřin. Právě tento číselný údaj je použit jako základ kalendáře. Vzhledem k tomu, že se nejedná o celé číslo, vzniká při vytváření přesného kalendáře mnoho těžkostí.

Zemská osa má vzhledem ke kolmici na oběžnou dráhu Země sklon 23 27´. Tímto sklonem zemské osy je způsobeno střídání ročních období.

Zemská atmosféra, která se skládá hlavně z dusíku, kyslíku, vodní páry a dalších plynů, sahá do výšky více než 960 km nad povrch Země. To, co je za ní, se nazývá „ kosmický prostor".

Když Zemi porovnáme se sluneční soustavou, zdá se, že je tato planeta velmi malá. Slunce je jen jednou z úctyhodného počtu hvězd v jednom ze spirálních ramen Mléčné dráhy. Ta je sama o sobě pouze nepatrnou částí vesmíru. Na obloze můžeme prostým okem spatřit také několik svítících skvrn, což jsou další galaxie, mezi něž patří i nádherná galaxie v Andromedě, která je větší než Mléčná dráha. Ve vesmíru je nejméně 50 miliard galaxií, z nichž každá má miliardy hvězd podobných našemu Slunci.

Přestože je ve vesmíru velké množství galaxií a v nich nesčetné množství planet, byl pouze na Zemi nalezen život. Země je jako ohromný sklad, naplněný vším, co je nutné k zachování veškerého života.
Tak například k životu je potřeba světlo a teplo. To nám přichází ze Slunce. Na Zem se dostává pouze nepatrný zlomek sluneční energie, ale právě to množství je nutné pro zachování života. Země má totiž přesně správnou vzdálenost od Slunce - průměrně 149 600 000 km. Kdyby byla Země ke Slunci blíž nebo od něho dál, bylo by na Zemi příliš horko nebo příliš chladno, než aby zde mohl existovat život.
I rychlost při svém oběhu kolem Slunce je přesná k zachování života. Pohybuje se rychlostí asi 107 000 km za hodinu. Kdyby se rychlost snížila, byla by Země přitahována ke Slunci. Časem by se Země mohla stát vyprahlou pouští podobnou planetě Merkuru, která je Slunci nejblíže. Během dne je totiž na Merkuru teplota více než 300 stupňů Celsia. Kdyby se Země na své oběžné dráze pohybovala rychleji, vzdalovala by se od Slunce a mohla by se změnit v ledovou pustinu, podobnou planetě Pluto, jejíž oběžná dráha je od Slunce nejvzdálenější. Teplota na Pluto je asi -180 stupňů Celsia.

A co například sklon naší planety? Kdyby zemská osa nebyla skloněná, neexistovalo by střídání ročních období. Klima by bylo stále stejné. Život by přitom sice nebyl nemožný, ale nebyl by již tak rozmanitý. Kdyby ale zemská osa měla daleko větší sklon, byla by extrémně horná léta a zimy by byly extrémně chladné.

Neméně jedinečná je atmosféra naší Země. Něco takového nemá žádná jiná planeta naší sluneční soustavy, ani náš Měsíc. Proto mohou kosmonauti ve vesmíru přežít jen v kosmických skafandrech. Na Zemi jsou skafandry zbytečné, protože naše atmosféra obsahuje ve správném složení plyny nezbytně nutné k životu. Některé z těchto plynů jsou samy o sobě smrtící, ale protože vzduch obsahuje tyto plyny v bezpečných poměrech, můžeme je vdechovat, aniž nám uškodí. Jedním z těchto plynů je kyslík, tvoří 21 procent vzduchu, který dýcháme. Bez kyslíku by lidé i zvířata zemřeli během několika minut. Nadměrné množství kyslíku by však ohrozilo naši existenci. Atmosféra nejen udržuje život, ale slouží také jako ochranný obal. Asi ve výši 25 km nad zemským povrchem je tenká vrstva ozónu, která odfiltrovává škodlivou složku slunečního záření. Bez této vrstvy ozónu by takové záření mohlo zničit život na Zemi. Atmosféra také chrání Zemi před bombardováním meteority. Většina meteoritů nikdy nedosáhne zemské půdy, protože při vniknutí do atmosféry shoří a nám se jeví jako padající hvězdy.

Nezbývá nám než konstatovat, že naše planeta Země se ve velkém obrovském vesmíru jeví jako krásně zařízený dům ve vyprahlé poušti a jak je napsáno v jedné anglické knize : „Země je zázrak vesmíru, jedinečná planeta".